11. trénink: 60 minut běh - přepínám se a jsem lazar

Jsou čtyři stupně nad nulou, místo ledu klouzavá břečka, takže protahuju kolečko, běžím po druhé straně silnice (což bohužel obnáší tři přechody).

Vybíhám přehnaně rychle, už ve druhém kolečku mě bolí pravá noha - aha, tak to nebylo kvůli sněhu, ona mě prostě bolí při běhu! Ale však ona si zvykne...

Třetí kolečko už musím před půlkou přejít do chůze, noha si nezvykla. Přemýšlím, co dál a mezitím jdu, čtvrté kolečko čistě chůzí, noha se zklidní, a tak postupně zvyšuju zátěž, nejdřív běhám jenom dole na rovince, v osmém kolečku už to zkouším trochu i do kopce, a ono to jde. Poslední kolečko a půl už běžím úplně bez problémů.

Takže co? Málo se rozcvičuju? Příliš rychle vyrážím? Záhada.

3:52 - 4:13 - 5:37 - 6:39 - 5:27 - 5:33 - 5:27 - 4:53 - 4:35 - 4:46 - 4:42 - 4:21

10. trénink: 70 minut běh - tak trochu indiánsky

Zase sníh a zase s ním mám problémy. 70 minut se mi běžet nechce, vždyť letos ještě nemám ani 40 minut v kuse. Kvůli sněhu dávám každé čtvrté kolečko chůzí, takže běžím v kuse vždycky asi 2 km.

Jsem přesvědčený, že tímhle způsobem bych těch 70 minut mohl dát, ale nakonec jsem ve 13. kolečku překvapen - buď jsem opravdu přetažený nebo jsem si během chůze moc odpočinul, nevím - na lýtkách se mi udělají boule a dál už prostě nechci.

Vzdávám po necelých 58 minutách. Letos je to mizérie.

3:33 - 3:58 - 4:01 - 7:00 - 3:44 - 3:47 - 3:55 - 7:00 - 3:56 - 4:05 - 4:05 - 7:09 - 1:20

9. trénink: 60 minut běh - končím po 22 minutách

Po jedenácti dnech opět na trati - a hned nečekané překvapení. Z cest není odklizený led a sníh, takže opatrně našlapuju, kloužu nebo se bořím, nejsem schopný se pořádně odrazit, a ještě z toho strašně bolí lýtka.

Spodní část trasy je odklizená, tak aspoň tam si spravuju náladu a "odpočívám". A dochází mi, jak je to s tou nudou: Nudný je indiánský běh. Čistý běh je najednou něco jiného, myšlenky se rozletí, plány se spřádají (ne, po běhu už si nic nepamatuju, nic si nezapisuju).

Nechci běžet celých 60 minut, plánuju spíš těch čtyřicet, ale v šestém kolečku na sněhu se pravé lýtko ozve tak výrazně, že prostě musím skončit.

Jsou tři stupně pod nulou. V pátek jdu zase běhat.

4:05 - 4:06 - 4:11 - 4:16 - 4:14 - 1:04

4., 5., 6., 7., 8. trénink: Stávkuju

40 minut běh - 55 minut indiánský běh - 40 minut běh - 55 minut běh - 60 minut běh

To všechno vynechávám. A mám pro to spoustu pádných důvodů:
- loni jsem taky vynechával
- je námraza
- je zima
- nejsem v Praze
- zapomněl jsem

Ale závazek je jasný: na devátý trénink žádná z těchto výmluv platit nebude.

Snad.

3. trénink: 40 minut indiánský běh

Pořád o tom přemýšlím a najednou na to přijdu: nemám talent! Tedy - nebaví mě běhat!

Loni to byl zázrak. Byl jsem schopen 40 minut běžet, a nakonec jsem uběhl 21 km, ještě v den závodu to bylo neuvěřitelné. Letos ale vím, že to zvládnu, nemám žádný velký cíl (jenom si zlepšit čas), a prostě mě to nebaví.

Mohl bych to prostě vzdát, ne? Nemám náladu, nemám čas. Ale ještě dnes ten trénink doběhnu. Vždyť je možná poslední. Posledních nudných čtyřicet minut.

3:46 - 3:49 - 3:54 - 4:01 - 4:13 - 4:06 - 4:05 - 4:08 - 4:07 - 4:11

2. trénink: 40 minut indiánský běh

Indiánským během zvládám kolečko za stejný čas jako loni během; to je dobře, potřebuju trochu zrychlit.

Zahřívám se zase až během čtvtého kolečka, ta moje termoregulace je někdy k uzoufání. Ale pak to stojí za to - mám nepromokavou bundu, a ta nepromokne ani zevnitř, po půl hodině mi z rukávů odkapává voda.

Pořád mě překvapuje, jak dokážu udržet konstatní rychlost.

Nohy nebolí. Nejhorší na indiánském běhu je dát se znovu do běhu. Na půlmaratonu se nesmím ze zoufalosti zastavit!

Těším se, až bude trochu teplo.

3:50 - 4:00 - 4:04 - 4:02 - 4:03 - 4:04 - 4:00 - 4:00 - 4:07 - 4:09

1. trénink: 40 minut indiánský běh

Na svém klasickém, cca 650 m dlouhém kolečku. Indiánský běh si letos vykládám jako minutu a půl běhu a půlminutu chůze (nechci běhat z kopce a do kopce). Měl bych být junák, ale docela mě to vyčerpává, už u čtvrtého kolečka se zadýchávám (a trochu zahřívám, konečně, jsou 3 stupně nad nulou).

Na konci osmého kolečka přichází euforie - všechno je fajn, běh je krásný. Leč po sto metrech už je zase všechno jinak, začínají mě bolet nohy.

Naordinovaných čtyřicet minut vyprší v polovině desátého kolečka.

3:43 - 3:46 - 4:21 - 4:16 - 4.24 - 4:19 - 4:46 - 4:07 - 4:42 - 2:24

Rok 2009: Chci uběhnout půlmaraton za 2:15:00

Nový rok, nový rekord. Pokud budu poctivě trénovat, nevidím důvod, proč bych se nemohl na 21 kilometrech zlepšit o 12 minut.

Tentokrát žádné služební cesty do Bratislavy, žádné týdenní výpadky kvůli lyžování (to už mám letos za sebou).

Loni jsem trénoval podle Miloše Škorpila (Jak uběhnout maraton za 100 dní), kategorie začátečník. Letos to vezmu podle víkenďáka. Sice o víkendech nesportuju, tenis ani squash nehraju a kolektivní sporty nesnáším, ale dva kilometry za 12 minut uběhnu.

Pražský půlmaraton se běží za necelých osm týdnů. Trénink začíná zítra.

Nevím úplně proč, ale tak nějak se těším.