V tréninkovém plánu je napsáno prosté 4x 200 m. Vracel jsem se z CeBITu, než jsem se dostal do sadů, bylo už půl dvanácté. Dal jsem si tři kolečka na zahřátí, a odměřil si na nich 200 metrů. Běžím-li rychlostí 10 km/hod, dvě stě metrů by mělo odpovídat 72 vteřinám, a právě ty jsem odměřil dole na rovince, bylo to od první lampy až k posledním lavičkám.
Pak jsem se stopkami vyrazil - a byl jsem opravdu Forrest Gump. Pekelnou rychlostí, bez zaváhání, bez zpomalování, jsem proběhl 200 metrů.
36 vteřin. Jsem bůh!
A zatímco jsem obcházel kolečko, abych se dostal opět na start, dolehlo to na mě. 36 vteřin, to je polovina těch 72, takže má maximální rychlost je 20 km/hod. To, co já považuji za sprint, je pro jiné maratonové tempo! Já ze sebe vydám maximum na dvou stovkách metrů, oni totéž běží desítky kilometrů... Náladě to tedy nepřidalo.
Druhý pokus: Vysílení se nekoná, opět se mi podaří zaběhnout 36 vteřin, ale pozoruji se, že jak věškeré úsilí věnuju běhu, zapomínám dýchat, a asi ve dvou třetinách zpomaluju a musím se dokopat k tomu, abych přidal.
Napotřetí si dávám pozor na dech, a snažím se stále přidávat. Do cesty se mi připlete pes. Při své běžné rychlosti jim nestojím za ohlídnutí, ale tohle je rychlost, která vyzývá ke hře. Je to malý ratlík, dávám pozor, abych ho nekopl do hlavy. Je za mnou a pak už není, asi na něj majitel zavolal, ale já se utěšuju, že jsem prostě rychlejší než pes. Stopky ukazují 34 a půl vteřiny.
Poslední pokus je jen dodělávací, těžko můžu po třech náročných sprintech zaběhnout něco rozumného. Jenomže: Kontroluji si rychlost, kontroluji si dech, pes žádný, a výsledek je 33 vteřin a 18 setin.
Tak přeci jenom jsem Forrest Gump.
P.S. Rád bych tímto poděkoval příslušníkům městské policie, kteří hlídají Čechovy sady, že korektně vyhodnotili situaci a nepřetáhli mě obuškem, když jsem kolem nich proběhl.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat