neděle 9. března 2008

Den PM mínus 21: Deset jarních kilometrů

Pro svůj jakoby závod na 10 km jsem si vybral brzké odpoledne, abych alespoň trochu simuloval skutečný závod, který mě čeká už za tři týdny. 10 km odpovídá 15 kolečkům a ještě třetině kolečka, tolik jsem ještě nikdy v životě neuběhl.

Poctivě jsem se rozcvičil, ale jak se později ukázalo, moje poctivost není příliš důkladná.

Vyrazil jsem v klasickém tempu: První kolečko 3:40, další už po čtyřech minutách. Vzal jsem s sebou ženu, která mě povzbuzovala a fotila, abych měl nějakou památku. Takže teď už vím, že při běhu vypadám směšně.

Po pěti kolečkách jsem měl běhu plné zuby. Strašlivě mě bolely nohy, a vážně jsem zvažoval, že vzdám. Ale než jsem stačil dovážit, v sedmém kolečku bolest přešla. Neměl jsem z toho ale dobrý pocit.

K tomu povzbuzování: Je to vlastně hloupé, ale opravdu to pomáhá, zvedá náladu. Normálně na tyhle psychologické věcičky nevěřím, ale po osmi kilometrech přišly vhod.

V poslední třetině jsem zpomalil a běhal kolečko za 4:10 nebo dokonce 4:15. Rozhodl jsem se zvýšit rychlost a všechno to dohnat, ale ukázalo se, že přestože se mi rychlost zdála vyšší než obvykle, vlastně jsem se vrátil na kolečko za 4 minuty.

Deset kilometrů jsem nakonec doběhl za 1 hodinu 2 minuty. To mě vede k závěru, že bych půlmaraton mohl zvládnout do 2 hodin 30 minut. Pokud to bude dokonce do 2 hodin 15 minut, měl bych se nějak odměnit (třeba bych si mohl koupit nepromokavou běžeckou bundu, můj flís se v dešti před dvěma týdny - řekněme - neosvědčil).

Žádné komentáře: