Už se nepotím. Mám velkou hlavu, zanesené dutiny, škrábe mě v krku, ale prostě musím. Za ten týden se venku udělalo tepleji, oblékám si o jednu vrstvu méně.
Plán je 55 minut, ale bojím se, že se po týdnu nicnedělání zlikviduju, takže nakonec klasických deset koleček za 40 minut. První kolečko opět v nadšení rychleji (3:40), zbytek už držím na čtyřech minutách, překvapivě velmi přesně.
Při druhém kolečku, kdy už se začínám i trochu zahřívat, se ke mně přidává Viktor a jsme opravdu frajeři, protože těch zbývajících devět koleček neodfuníme, ale prodiskutujeme. Zvládneme veselé příhody z práce i Bursíka s Jacquesovou.
Po deseti kolečkách mám srdce a plíce v pořádku, lýtka trochu bolí. A hlavně: mám malou hlavu, volné dutiny (můžu dýchat nosem!), v krku milo a příjemně. Miloš Škorpil nekecal.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat