Ještě ráno si myslím, že půjdu běhat na pás do posilovny, a celý den sám sebe ujišťuji, že tentokrát beru tu přípravu vážně. Ale i když přijdu domů relativně brzo, ještě mám spoustu vyřizování, a najednou už se mi nikam nechce.
Tak aspoň znovu vylovím z knihovničky Jak uběhnout maraton za 100 dní. Dolistuju až k osmému týdnu: V sobotu se má podle tréninkového plánu běžet půlmaraton. Začínám odpočítávat a listovat kalendářem: Ukazuje se, že teď bych měl být v druhém týdnu, a když se podívám na plán prvního týdne, tak zajásám - tohle přece zvládnu!
A stane se něco prazvláštního: Teple se obléknu a jdu ven, do Čechových sadů. Mám stopky a cíl běžet 45 minut indiánským během.
Ani nevím, jak přesně je indiánský běh definován. Někdo říká 50 m běh, 50 m chůze, někdo běž, dokud můžeš, a pak teprve jdi, tak prostě běžím, a když už se mi zdá, že to přeháním, tak chvíli jdu, ale snažím se, aby to nebylo moc dlouho.
Nejhorší je dýchání mrazivého vzduchu. Je mi jasné, že za tohle ponesu cenu, že budu týdny ležet v posteli a chrchlat, bolí mě uši tou zimou, a tak si stahuju čepici nadoraz a zapřísahám se, že na konci tohoto kolečka (je už třetí) musím přestat a jít domů.
Jenomže když kolečko doběhnu, uši už nebolí. Tak běžím dál.
První kolečko jsem uběhl za čtyři minuty, druhé také. Zdá se, že by to měla být moje běžná rychlost. Od čtvrtého kolečka občas chodím, takže se zpomaluji, ale nikdy to nejde nad pět minut. A někdy mi chůze tak pomůže, že dám kolečko za čtyři - zejména u osmého mě to dost překvapuje.
Víc než deset koleček se mi běžet nechce, celkový čas je 43 minut. Jsem spokojený, zpocený, a těším se domů na teplou sprchu.
Pak si ještě na mapě měřím, jak dlouhé to kolečko je. Vyjde mi něco přes 660 m, tak to stanovuju na 650, aby se mi to dobře počítalo.
Takže jsem dnes - poprvé v životě, uběhl 6,5 km? Jsem z toho celý rozrušený a ještě dlouho se převaluju, než konečně usnu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat